|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 21. 10. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |
|
Něco uniká (poezie, Šimon Jan Zrno) • Ledový pot nemá zájem (poezie, Šimon Jan Zrno) • Sny se zazdají (poezie, Šimon Jan Zrno) • Ovidie, já tě zabiju (poezie, Šimon Jan Zrno) • Středy po čtvrtcích (poezie, Šimon Jan Zrno) • Rdousící se prase (poezie, Šimon Jan Zrno) • Bojsa (poezie, Šimon Jan Zrno) • Léto přichází (poezie, Šimon Jan Zrno) • V jiném životě (poezie, Šimon Jan Zrno) • A co když se tě někdo zeptá „Jak se máš?“ (poezie, Šimon Jan Zrno) • Špatné (poezie, Šimon Jan Zrno) • Černý scénář (poezie, Šimon Jan Zrno) • Dance for me (poezie, Šimon Jan Zrno) | |
|
v propadání držím malý kamínek |
|
|
Černý scénář mi přirostl k srdci pravda je prostá: hraju si s barvami duhový poník a keramický ptáček umělec ze setrvačnosti malířem paměť z uzlíčků vody má lakýrník scénická poznámka: měl bych sochy učit jako totem Slepýš? |
|
|
když konečně prší i přes to, že vedro ustává skrývám se na mnoha záchodech nemluvím pro ruce a nohy artikulované i když se neštěstí nebouří cítím, že už to moc dlouho dál nepůjde vypění mi likvor cerebrospinalis nadoraz už nemohu plnit dvanáctistranné kyblíky mlžných dní přestane to být natěsno a jen tak tak skrývám svou mnohou Slabost svou absentující důstojnost, svou Pravdu skrývám záchvaty bestiální zrudlosti
takové stavy jsou špatné když nic špatného neděje se |
|
|
nikdy jsem neviděl racka jak by brečel nad bělostí pláže dní kamínky i písek mlčí rybáři se ptají když tě zastaví návnady chechtající rybáři v písku se propadají s všedním dnem kolem za ruku jdem když rybáři s pícháním zalykávají a boří v peří na obzoru otázky svítají „jak se máš?“ bez břehu na pláži se mne ptají |
|
|
svět ztratil něco ze své barvy touch of reálný svět touché still slzy nejdou ven, snad jindy nechápu, co se děje možná by to mělo být |
|
|
Ani ten jednodenní sníh nevydrží duchovně konzistentní červenec je můj měsíc, moje horkost léto je pro mě podzimem jara před zimou, co asi nikdy nevysvětlím tíha se nemohla přibližovat musela poklesnout jako náhlá přikrývka stal jsem se trpným aktérem defenestrace jsem teď pryč z bašty průběhu kde jsem měl pod kontrolou svoji vládu teď proved comeback zlý pán zvrátil se a zvrací, obrací se a opět vrací rádio by vlezle dodalo: summer is coming, summer is coming rádio však šumivě není radio is down man is down |
|
|
Zrozen v dešti |
|
|
Dusno a přetemněno bouchání pleskající mráz na zádech kvílící houkačka bíle světelná Před bouří parno a setinový smrad puch a bomby neviditelných zvratků neklidné chlapisko, je mu horko děsné vedro a toho suchého potu! bažina stahující kalhoty bílá krev v reliéfu kapesníků močál a pig squeal dubisko z ozvěn epičnosti na něm bleskový provaz v kouři chroptění a chrochtání v kouři z blesku Kristus komunikuje ve vichru neklidně připomíná štěstí na provaze smyčka, ve smyčce duch podsvinče zlom vaz! |
|
|
Pročpak si myslitelé neuvědomují když takové pomyšlení na antimyšlení crushingly dense zvukové stěny |
|
|
Cos mi to udělal, bratře |
|
|
na chvíli se vysvitne vzkřísí zraky a zmizí pak se šedě dřímá nepřijdou-li oči na talíři pruh světla zlatu vzácnější pro snílky to dělávají (na úsměvy zadělávají) po zhasnutí do tmy se vytrácí hvězdy bezesné noci naplní na konci dne probuzení zpívá: zvláštní, že slunce také spí... |
|
|
Profesor Kýbl mě kdysi polil od té doby zlost přelívám na vodováze a neustále smrdím vařícím potem…
mraz dívek a chlapců míjí záda zaučeného je zajmut a stále ho zajímá vesmír beze hvězd pod vypařujícími se brvami |
|
|
Na Nejvyšší hoře vrásčitější než Země připijím s rozšlehaným pousmáním moštem z hořkých plodů tréninku a na té Nejvyšší hoře, vrásčitější než Země jsem slzami podepsal mír s Křečemi a bratrancem Smírem zapili jsme to, smířeni s tím zapili jsme to medovinou a já zlézám dolů k plážím z bílého peří používám žebřík ze zledovatělého plynu který se ke mně odmítá znát který tak mizí a tak uniká nepoužívám bungee jumping ač vás k smrti respektuji, přátelé nepoužívám stylizaci do sebe, syna Ereba používám sebe jako návnadu na medvědy na jejich služby přestože si deníkovými škobrtnutími tak mažu med kolem huby a proto se tímhle musím ptát: co dál, Dívko zlatě Zelezná? co padá, a přesto nezapadá? kterépak slunce je záludno propastí? jakési křesadlo nedbá varování ani proslzených znamení a leze mezi mlejnské kameny… píchá mě řiť od medu zamazaná ale i proto, i pro taková proto ten příběh nesedí… mně, tedy ani ke mně v peklu či raji co mi nepasuje Pane a Paní? Jsi-li Fille fatale, kde jsem já? Jsem-li geroj, v čem žiješ? Tak se mi Louskáček zbláznil do kytar neposlouchá mě a já mu vždy naslouchal měl jsem snad políbit sen? Měl jsem snad znásilnit sen? Měl jsem se snad probudit? Snad se probudím?
To všechno jest srdce vypovídající to přítomné něco je v budoucnu čekáním a tak se familiérní existence zdá být Očistcem ze špaget, ve kterém snad náměsíčně brouzdáme…? |
|
⇡nahoru⇡ |
